Při svém zaměstnání se setkávám
se mnoha lidmi a tito jsou pro mě zdrojem spousty informací. Dnes
jsem se například dozvěděla, že při práci s hlínou se člověk
dostává do kontaktu s mikroorganismy, které mají hojivý účinek
na duši, podobně jako antidepresiva. Nevím, jak moc je to pravda,
v hlíně jsou taky jiné mikroorganismy, které mohou způsobit
tetanus, nicméně věřím, že je kolem nás mnoho zajímavého, co
může mít účinky nevídané.
Dnes jsem měla půl dne dovolené a po
masáži, dobrém obědě a nějakém čase stráveném v polospánku
u televize jsem se rozhodla vyzkoušet ony léčivé mikroorganismy na
vlastní kůži. A to doslova, protože neumím dělat v
rukavicích. Zasadila jsem kytičky a bylinky do truhlíků, vyhodila
spousty plastových květináčů z dřevníku, kde se nasbíraly za
mnoho let, protože co kdyby se jednou hodily, že, ostříhala keř a uřezala dva náletové stromky.
A teď mám za
nehty smutky od hlíny, kterou jsem ještě nevyčistila, ruce suché
jako listí na podzim, ale ve mně se rozlévá vlna úžasné
spokojenosti. Nevím, jestli je spojena s nějakými bacily nebo je
to prosté uspokojení z toho, že jsem udělala dlouho odkládanou
práci, ale rozhodně to není žádný Prozac, zmiňovaný v onom
článku. Prostě jen pohled na orosenou sklenici (Birell, můj oblíbený), zelené listí okolo, barevné kytky v
truhlíku a pesan spokojeně ležící vedle mě, antidepresiva v
kostce.
