Na konci letošní zimy, kdy všechno vypadalo pochmurně, padla na mě jakási špatná nálada. I pojala jsem myšlenku, že skončím s prací, prodám dům a odstěhuju se. Nevím proč, ale když jsem přemýšlela, kam se odstěhovat, napadla mě Osoblaha. Městečko na okraji republiky, tak říkajíc 'in the middle of nowhere'.
Ihned jsem studovala internet a zjistila, že bych tam pořídila dům za zlomek ceny, kterou je nutno zaplatit tady, tedy, že bych mohla svůj dům prodat, koupit domek v Osoblaze, a z rozdílu ceny nějakou dobu žít a nedělat nic.
Když jsem to v jakémsi opojení referovala dceři, patrně si klepala na čelo a říkala si, že se matka definitivně zbláznila. Samozřejmě že jsem nic neprodala a nic nekoupila, ale pojem Osoblaha přešel do mého slovníku. Kdykoli mí studenti vykazovali jistou vytrvalost v dělání „blbých“ chyb, začala jsem to komentovat slovy „Osoblaha to jistí“. Studenti, seznámení s tokem mých myšlenek, chápali, že chyby, které dělají, jsou z ranku hloupých, soustavných a zbytečných, a (snad) se alespoň zastyděli. A já si trošku ulevila.
Pak se blížilo léto a já s kamarádkami plánovala dovolenou. Tedy dovolenou s kamarádkami a se psem, tedy něco v poněkud jednoduchých podmínkách a s možností hodně chodit. A mně napadla Osoblaha.
Rozhodně jsem nelitovala. Kemp pár kilometrů od Osoblahy v Bohušově byl báječný, spousta zeleně kolem, nedaleko zřícenina, rybník pár kroků od chatky, prostě ráj.
Začal nový školní rok. Opět slyším stejné chyby, opět mě jemně chytá pocit marnosti. Ale rčení „Osoblaha to jistí“ dostalo novou náplň. Teď už vím, že i kdyby mě náhlý impuls skutečně do Osoblahy zavál, nebylo by to nic zlého. Jsou tam milí lidé a krásná příroda a možná by se našel i někdo, kdo by zatoužil po anglickém vzdělávání. A i když se tam nepřestěhuju, ráda bych se tam vrátila aspoň na dovolenou. Fakt je tam hezky.
Žádné komentáře:
Okomentovat