Před spoustou let měla moje maminka
na dovolené knížku Geralda Durrella Zoo v kufru. Smála se u ní
nahlas, takže když ji dočetla, chtěla jsem ji i já a jako
spousty jiného dovolenkového čtení zhtla jsem ji na jeden zátah.
Smála jsem se taky. Pak jsem zjistila, že je jeho knížek víc.
Byla jsem zaháčkována na celý život, jen mi nějak nedocházelo,
že to není jen zábavná literatura, ale že to všechno opravdu
existuje a že někde daleko je skutečná zoo se skutečnými
zvířaty.
Stejně, cestování na západ od
našich hranic bylo velmi obtížné, a taky jsem byla malá holka.
Pak vysoká škola, 89. rok, manžel, děti, hypotéka. S příchodem
internetu do domu jsem začala hledat informace o Jersey, a občas se
dívala na obrázky z webkamery namířené na nábřeží v Saint Helier, hlavním městě ostrova Jersey. Pořád mi to všechno
přišlo trošku jako sci-fi. Ale pomalu se zrodil sen vidět jednou
všechno na vlastní oči.
Je ale hrozně nebezpečné říkat si
„jednou“. Protože vždycky je něco důležitějšího, co sen
odsune dál do budoucnosti. A tak jsem koukala na trhané obrázky z
webkamery, stavěla na poličce řadu z různobarevných hřbetů
Durrellových knížek nejprve v češtině a pak i v angličtině a
pořád si říkala „jednou“.
Potom umřel můj muž a já si pomalu
začala uvědomovat, že „jednou“ může být taky „nikdy“. A
loni v říjnu jsem si řekla „teď“. Sedla jsem na internet a
dala se do práce.
Jersey je ostrov. Jedna z možností,
jak se dostat na ostrov, je loď. Loď jede například i z Francie.
Saint-Malo, historický přístav na pobřeží Bretaně. Saint-Malo, které
si pamatuju z filmu o korzárech s fakt krásným hlavním hrdinou.
Takže bude to Saint-Malo. Pak trajekt do Saint Helier. A pak konečně
zoo.
Sny se mají plnit. Nejen o vánocích.
U mně to bylo v září. A teď je čas na nové sny.
Žádné komentáře:
Okomentovat