Jak se Fredík zamiloval

Fredíček se zamiloval.

Na tom by nebylo nic zvláštního, dělá to, kdykoli vidí nějakou fenku, dokonce se na ulici otáčí i po fenkách lidského rodu, prostě ženský princip ho velice zajímá a na cvičáku zcela zbavuje koncentrace. Ne že by se jinak nějak obzvlášť koncentroval, ale když je na blízku fenka, je to prostě horší.

I byli jsme na návštěvě u kamarádky se spoustou psů ženského pohlaví, a co čert nechtěl, jedna zrovna hárala. Fredíkovi velmi voněla, naneštěstí on byl ve výběhu a ona mimo něj, takže se jen toužebně očichávali a nic z toho nebylo. Jsme my dvě s kamarádkou bestie nepřející a této mladé lásce jsme skutečně nepřály. Konečně, fenečka byla ještě pod zákonem, nebyl jí ani rok, pedofil jeden fredíkovitý.

Jenže zákon nezákon, byla to láska na první pohled a Fredy to prožíval velmi těžce. Nejprve doma naznačoval, že chce do garáže, protože tam je auto a tím se jede za jeho vyvolenou. Pak nechtěl večeřet. Potom vyl za brankou. Zavolala jsem ho domů, tak brečel v kuchyni. Zhasla jsem a zavelela "Spinkat", náš každovečerní povel. Možná víc pro mě než pro něj. Po nějaké době toho kníkání a poštěkávání nechal a já slastně usnula. O půlnoci si zřejmě znovu vzpomněl na svou křivdu a začal vyštěkávat a pískat. Zařvala jsem "Spinkat", tak toho po chvíli nechal. Usnula jsem. Ve tři začal znovu. Říkala jsem si, že třeba pro samou lásku zapomněl na jiné základní potřeby a nechala ho vyvenčit. Po návratu domů opět brečel. Hodinu a půl!!! O půl páté i mé životem okoralé srdce změklo a dovolila jsem mu přemístit se vedle mé postele, aby se mohl podělit o své hoře a zmařenou lásku. Pak už spal až do rána.

Já takové štěstí neměla a usnula až po nějaké době. Ovšem na rozdíl od svého pejska jsem nemohla ráno vylehávat a v sedm jsem už byla pěkně nastoupená v učebně za stolem a vydělávala tvrdou českou korunu. Miláček se může zamilovávat, ale na granule a maso mu musím vydělat já.