Už jsem psala o biologické diverzitě
našeho domu. Dnes bych si chtěla připomenout starší historky se
zvířátky spojené. Ráda je vyprávím, snad jsou i vtipné. Obě
spojuje osoba mého manžela. Kdysi jsem tvrdila, že je lepší
myšilov než náš kocour. Tuto pochvalu si vysloužil po dvou
příhodách.
První myš ulovil na chodbě v
přízemí. Manžel se bavil s kamarádem o nějakých
stavebně-technických problémech rekonstrukce starých domů a nebo
možná jen tak nezávazně plkali o počítačích, když si všiml,
že po chodbě běhá myš. Zaběhla pod paletu, na které byla naše
nová míchačka, a zašustění igelitu ji prozradilo. S kamarádem
vytvořili zabijácké komando, které po chvíli úsilí zahnalo myš
na záchod, a tam ji můj muž odchytil. Myslím, že do nějakého
květináče. Úlovek si pamatuji, ovšem nepamatuji si, co jsme s ní
udělali. Vzhledem k naší útlocitnosti je docela pravděpodobné,
že jsme ji někde venku zase pustili.
 |
| http://www.mouseworld.g6.cz/index/index26.html |
Druhý příběh si pamatuji lépe.
Jednou večer jsem šla spát dřív
než můj muž a už jsem tvrdě spala, když přišel do ložnice. V
noci mě probral podivný ťukavý zvuk. Vstala jsem, rozsvítila
baterku, kterou jsme měli na parapetu, a jala se hledat zdroj toho
zvuku. Po chvíli jsem našla vedle postele mého muže na zemi
zavíčkovanou zavařovací sklenici. Víčko bylo prodírkované a
ve sklenici bylo zvířátko přibližně veliké jako křeček, s
korálkovýma očima. Zvuk vydávala kostička suchého chleba,
kterou měla myška uvnitř a snažila se to sníst. Uspokojena, že
jsem našla zdroj nezvyklého zvuku, vrátila jsem se do své postele
a usnula.
Ráno mi to můj muž objasnil. Když
se vracel z pracovny, kočka vyváděla kolem svého záchodku,
jakoby se snažila něco chytit, ale nešlo jí to. Odsunul tedy její
toaletu a tam bylo zvířátko, větší než myš, s tmavým pruhem
na hřbetě, docela hezké. Tak se rozhodl ho chytit a ráno nám ho
ukázat. Proč se domníval, že podlaha naší ložnice je to
nejlepší místo, kde bylo možno sklenici s hlodavcem umístit na
noc, ví bůh.. Nicméně to udělal a
já mohla ráno s holkama obdivovat malého tvora. Dcery našly v
encyklopedii jméno – myšice temnopásá. Myšici jsme odnesly do
křoví přes ulici a snad našla nějaké doupě ke klidnému
životu. A my jsme měli nezapomenutelné zoologické poučení.
Žádné komentáře:
Okomentovat