Bydlím ve starém domě. Mám ho ráda,
ale má své zvlášnosti, vrtochy a tajemství. A je to biologicky
velmi aktivní dům. Kromě homo sapiens obývá dům spousta dalších
živých organismů. Od těch nejjednodušších z rostlinné říše,
plísní a řas, až po živočichy s kožichem či bez. Některé
tvory mám záměrně. Svého pejska, svého kocoura, své dcery.
Někteří jsou však jen nezvaní spolubydlící.
Jakmile se venku ochladí, nastěhují
se do domu myši. V různém množství. Většinou to vyřeší
soustava pastiček a invaze je pro daný rok zvládnuta, zase až do
dalšího podzimu. To, že bydlím s kočkou, je jistá výhoda, ale
kocour je velmi štědrý a dobrosrdečný a považuje za správné
mi z kořisti přinášet dárky. Je to sice velmi hezké, ale
přiznám se, že najít rozespalá ráno v předsíni půl myši je
zážitek, který bych si ráda odpustila.
Na půdě s námi asi žijí kuny.
Jejich hlasité projevy se podobají projevům sousedů v paneláku –
občas nám s velkým randálem předusají nad hlavou, strop duní,
ale vzhledem k tomu, že na půdu se špatně chodí, nechává mě
to v klidu. Doufám, že tam nevyvedou nic tragického. Nemám s nimi
žádnou smlouvu o podnájmu ani o náhradě škod.
 |
| http://www.birdwatching.pl/galerie-autorskie/1089-gusta/zdjecie/6951 |
Další sezónní nájemník je podle
znalců plch, možná nějaká myšice. Projevuje se podobně jako kuny, občas vyděsí mé
studenty v učebně. V soustředěném tichu při testu se najednou
ozve velmi hlasité cupitání po sádrokartonovém podhledu. Je to
trošku nepříjemné, protože pocit, že by se ten neznámý tvor
mohl prohrabat mezi nás, není fajn. Ale zatím to nikdy neudělal,
světla fungují, takže dráty mu asi nechutnají, a nebydlí tam
dlouho, zřejmě sloužím jen jako krátkodobé ubytování před
stěhováním do něčeho trvalejšího. Ale opakuje se to každý
rok, jsme prostě populární.
Poslední tvor je pravděpodobně z
říše duchů. Od začátku, co tady bydlíme, slýcháme v zadní
části domu podivný zvuk. Připomíná ťukání pingpongového
míčku puštěného na stůl. Ťuk......ťuk....ťuk...ťuk ťuk ťuk, až do ztracena. Nevím, co tento zvuk vydává, ale slyšely to už
i návštěvy, takže to není rodinná halucinace. Asi tu s námi
bydlí duch hráče stolního tenisu.
Žádné komentáře:
Okomentovat