Ještě pár dní a bude oficiálně
podzim. Nicméně ve vzduchu už je to cítit a pozdně letní dny si
užívám, co to jen jde. Líbí se mi ta lehká nostalgie za létem
a to, že se dá jít na procházku, aniž by si člověk připadal
jako zdroj slané vody pro menší lázně.
A tak chodíme s Fredíkem co nejvíc
ven a kocháme se. Tedy já se kochám, on očuchává vše, co se
namane, a občas strčí do tlamy něco, co mě vytrhne z nirvány a
přiměje ječet jak fúrie „Fuj je to“, rvát mu to z tlamy ven
a myslet si něco o dobytku. Ale jinak je to v pohodě, i občas
nějaké ilustrativní foto pořídím. Jen už je na našich cestách
po lesích a polích málo barev. V zahradách jsou ještě vidět
jiřinky, ale je mi blbé fotit kytky v cizí zahradě a pak to
použít. Nechci narazit na nějaký problém s autorským právem,
kdyby své kytičky někdo poznal. Takže raději pořizuji snímky
anonymních kytek na snad anonymních polích. Případně fotky
oblohy. Na tu se snad ještě copyright nevztahuje, i když co není,
může být.
Konec léta také vyřešil můj
problém s padajícími švestkami-blumami. Konečně spadly i ty
poslední z nedostupných větví a pro letošek už jsou švestky
jen pěkně spořádaně v zavařovačkách ve formě marmelády. A
díky zapomenutým krabicím s krásnými sklenicemi, které kdysi
koupila moje dcera, mám marmelády ve stylových zavařovačkách,
hodných nějakého food-style blogu. Jsem na ně náležitě pyšná.
Žádné komentáře:
Okomentovat