Září je pro mě jako každý rok
hektické. Nabíhá nový školní rok, musím si zvyknout na nové
tváře, zajistit učebnice, vybrat školné, přizpůsobit se
většímu zápřahu. A do toho jsem se letos dala do malování
ložnice. Byl to skutečně výborný nápad.
Nejprve jsme s dcerou vytahaly všechen
nábytek ven, odmontovaly lampičky, prostě ložnici jaksi
„odstrojily“. Pak jsme vytmelily díry, pak to vybrousily, pak
vymalovaly, pak si vymyslely, že jedna zeď by mohla být oranžová,
a když už to vypadalo, že bude konec, rozhodla jsem se vyspravit
opadanou omítku podél jedné ze zdí, kde prostupuje vlhkost. Takže
izolační nátěr, pak omítnout, zatmelit... Už asi měsíc
skáčeme v předsíni přes válečky, štětky, vystěhované věci,
nemůžu do šatníku, takže vrstvím šatstvo přes židli, radost
nad radost.
Aby toho nebylo dost, pejsek rozkousal
koberec, který jsme prozatímně složily na terase, musíme si tedy nechat ještě položit novou krytinu, takže zase čekáme, až to
přijde někdo zaměřit, až nám pošle návrh ceny, až z toho
omdlíme, až si řekneme „co už“, až to přijedou položit...
Snad to bude do Mikuláše hotovo. Podotýkám, že ložnice je
místnůstka, která pro potřeby stavebního povolení ani nebyla
uznána pokojem, ale prošla jen jako pracovna.
No, a tak raději utíkáme ven, jak to jen jde. A je to fajn. Příroda je balzám na nervy a koneckonců, práce neuteče. Bohužel.
Žádné komentáře:
Okomentovat