Ráda sdílím radosti. Knihu, která
se mi líbí, nutím jiným. Na film, který se mi líbil, tahám
kamarádky. A na svých procházkách, když se mi moc líbí nějaký
výhled, chci se o něj podělit. Jenže tady jsem zjistila, že to
zdaleka není jednoduché.
Krásné letní odpoledne. Vedro přímo
stojí ve vzduchu, šli jsem na procházku se psem a na obzoru se
před námi tyčil Svatý Kopeček. Vypadal tak krásně, že jsem
chtěla ten pohled zachytit na fotce. Výsledek mě neuchvátil.
Monumentální kostel, který pro oko dominoval, objektiv zaznamenal
jako bílou skvrnu v dáli. Tak nic.
Jiné odpoledne. Příjemný den na
odpolední procházku, kdy konečně po zádech neteče pot v
množství denního průtoku Vltavy pod Kamýkem. V dálce jsem
viděla zajímavou bílou věž, která lákala k výletu tím
směrem. Bohužel jsem neměla dost času dojít až k ní, ale
chtěla jsem si ji aspoň vyfotit. Na fotce vyšla opět jen
jakási skvrnka. V souboji oko versus objektiv fotografie v mém
provedení prohrála. Nechám na laskavých čtenářích, aby zkusili věž na fotografii najít. Je to taková malá vizuální hádanka.
Tak jsem se rozhodla, že se zaměřím
na pěkné detaily. Tajuplná pěšinka v lesíku, keř červeného
rybízu, na který jsem nečekaně narazila uprostřed lesa, trať
romanticky mizející v dáli. Mně se to líbilo. Snad bude i jiným.
Žádné komentáře:
Okomentovat