Pocity štěstí

V jedné učebnici angličtiny byl článek a aktivity na téma "Co komu přináší pocit štěstí". Byly tam zajímavé věci, například jeden člověk říkal, že má pocit štěstí, když jeho zavazadlo vyjede na letišti jako první. Tohle mě až tolik štěstím nenaplňuje, mně stačí, když vůbec vyjede. A protože jsem nervozní, že mi aerolinie zavazadlo někde ztratí, cestuji raději jen s kabinovým, ono toho člověk stejně moc nepotřebuje.

Jiného naplňuje štěstím, když otevře ledničku, v ní takřka nic, a z toho nic uvaří třeba polévku.

Tohle znám velmi dobře a toto štěstíčko mívám dost často. Nechce se mi do obchodu, nezbývá než uvařit z toho, co je doma. Překvapivě je toho ještě docela dost i v prázdné ledničce. Zelenina na mražáku z loňského léta, v košíku jeden zcvrklý brambor, jedno opuštěné vajíčko v krabičce, a hele, dobrá zeleninová polévka je na světě. Když upotřebím takové ty věci, na které se už dlouho dívám a přemýšlím, jestli bych je neměla raději vyhodit, mám z toho opravdu radost.

Dnes jsem si udělala jinou radost. V hlavě nosím seznam věcí, které chci udělat v domě i na domě a dnes došlo na střechu. Mám dvě rovné střechy – nad garáží a nad ložnicemi. Tu nad garáží jsme natírali před několika lety, nevypadá níc moc a chtělo by to zopakovat, ale pak jsem se náhodně podívala na střechu nad ložnicemi a původní stříbrná liška už byla jasná liška Ryška (pokud neznáte pohádku, ve které vystupuje liška Ryška, smůla). Finance na účtu nedovolují nějaké vyskakování, tak jsem šla zrevidovat zásoby v dílně. Tu jsem nedávno uklidila, a teď mě každý vstup dovnitř skutečně naplňuje nevýslovným štěstím a pýchou. Nicméně zpět ke střeše. Našla jsem nějaké letité plechovky s barvou na kov, tři hnědé a větší kyblík stříbrné. Nu, na tu střechu stejně vidí jen jedni sousedi, Google Maps a špionážní satelity, tak co, může být i vícebarevná, hlavně když nebude rezavá.

Nezbytně jeden Fredík nakonec

Vypotřebovala jsem všechno. Nevím, jak dlouho ty barvy vzhledem ke svému stáří vydrží, ale myslím, že alespoň na pár let je vystaráno. A já mám dva výrazné pocity. Štěstí, jak se mi to hezky povedlo, a bolesti, protože to byla dřina a bolí mě fakt celý člověk.