Turistický deníček 2 - Vikštejn a údolí Moravice

Prázdniny se přehouply do druhé poloviny a já odškrtla další dvě položky ze svého seznamu.

Hrad Vikštejn  

Počasí bylo poněkud nestabilní, ale ráno to vypadalo dobře, tak jsme s Fredíkem vyrazili. Tedy poté, co jsem si usmažila řízky, protože řízky mezi chleby, to mám spojeno s výlety už od dětství. Nachystala jsem si vše, nasedli jsme a jeli. Až několik kilometrů za městem jsem si uvědomila, že zbylé řízky zůstaly na talíři na stole a doma zůstal i kocour. No, uvidíme.

Chtěla jsem zaparkovat v Podhradí, ale najednou jsem zjistila, že stoupáme svahem za autobusem směrem k hradu a není kam odbočit. Tak jsem jela a jela, až jsem se dostala na vršek kopce, kde bylo jakési parkoviště a Vikštejn 500 metrů. No není to nádhera, na hrad autem. Potom jsem se vrátila do Podhradí, konečně našla slušné místo k parkování a vydali jsme se po jedné straně řeky Moravice do Zálužného, abychom odtud přišli na výchozí bod po druhé straně řeky. Celkem asi 16 km.

Plán jsme splnili. V Zálužném došlo na ten řízek, dokonce jsem se podělila i s Fredym, neboť mastným chlebem pohrdl. Cesta zpět byla o něco delší, na konci i s deštěm, ale stálo to za každý krok. Fredy si klusal na volno a zřejmě ušel dvojnásobek než já, protože se neustále vracel zkontrolovat funící paničku. Přesto byl k neutahání.

Domů jsme dojeli unavení, tedy aspoň já, ale spokojení, to viditelně oba. A co víc, kocour řízky neobjevil!!