Záludnost ranního vstáváni

Je nádherné léto, denně teploty, za které by se nemuselo stydět ani Středomoří, a já mám takovou tu krásně línou letní náladu. Když se mi nic nechce dělat, nedělám, protože je horko a v takovém horku by pracoval jen masochista. Ale vlastně mi to vedro nevadí, je léto, a v létě má být horko.

Vysoké teploty ale způsobují, že jsem trošku omámená, jako moucha po celodenním narážení na okno. Včera jsem se ráno probudila, kouknu na budík, 6:08, za chvíli bych měla vstávat tak jako tak, tak jsem ho vypnula, vstala a zahájila svůj ranní kolotoč – vytřít chodbu po pejskovi, udělat mu snídani, udělat sobě snídani a další ranní rituály.

U snídaně jsem si pustila počítač a vyřizovala maily. Jeden jsem právě končila slovy „Musím už jít, za chvíli tu mám prvního klienta“, když jsem si uvědomila, že hodiny v rohu obrazovky neukazují 6:23, ale 5:23. Nevěřila jsem tomu, šla si to ověřit na mobilu a na hodinkách, a opravdu, v ranním deliriu jsem na budíku zaměnila pětku za šestku a mám ještě hodinu k dobru.

To ráno bylo najednou nádherně prázdninově líné. Napsala jsem dlouhý mail kamarádce, a pak ještě další. Brouzdala po internetu, četla zprávy důležité i ty méně důležité, koukala na veselá videa a jiné hlouposti, které jinak považuji za ztrátu času. A ten čas příjemně plynul.

Pak jsem opět koukla na hodiny. 6:40. Potřebuji si umýt vlasy. Nejsem oblečená. Zuby vyčistit. Trošku se namalovat. Fofr, fofr, fofr.

Stihla jsem umýt zuby a vlasy a obléci se. Make-up jsem vynechala, není nad přirozenou krásu. Klient naštěstí přijel o dvě minuty později, než měl, jinak bych mu otvírala s mokrou hlavou. Hodinky jsem zapínala cestou ze schodů, naušnice jsem si dala až v učebně.

Není nad líná letní rána, plná pohody a dovolenkového nicnedělání. Jen to nesmí být v pracovní den.