Dozrávají švestky. Tedy ono to asi
nejsou švestky, ale pro jednoduchost jim tak říkám. Strom jsem
nesázela, tak jeho správný název vskutku netuším a je mi to
dost jedno. Každý rok padá na zem spousta modrofialových plodů,
krásně sladkých, ale bohužel velmi atraktivních pro mravence,
vosy a včely. Ne že bych neměla ráda ovoce, ale přetahovat se o
každou švestku s pěti včelami či vosami je fakt otrava. Bohužel
ty nejsladší jsou právě ty padané. A až na konci léta se dá
očesat celý strom a je konečně pokoj.
Včera jsem byla nějak pracovně
naladěná, takže kromě praní prádla a vaření oběda jsem se
dala i do sbírání a zpracování švestek. Vzhledem k tomu, že
jsem nezačala zrovna s ranním rozbřeskem, brzy ze mě venku crčel
pot jak voda ze sprchy v reklamě na Cillit Bang a v kuchyni to nebylo lepší, protože jsem v troubě pekla
maso. Ale švestky jsem posbírala, přebrala, tu lepší část
přepasírovala na dřeň a tu dala zamrazit. Jednoduchá zmrzlina
bez cukru, barviv, stabilizátorů a emulgátorů, přitom velice poživatelná. Dostavil se opojný pocit z
dobře vykonané práce.
Pak se dostavil poněkud odlišný
pocit. Něco je špatně. Pach připalovaného jídla se mísil se
sladkou vůní švestek. Nadšená z toho, jak se mi podařilo
zpracovat malinkou část úrody, jsem zapomněla na maso v troubě.
Naštěstí to ještě nenabylo katastrofálních rozměrů, masu
jsem poskytla první pomoc a nový pekáč, původní šťávu jsem
oželela a trošku nastavila druhou. Oběd byl nakonec docela dobrý.
Ráno jsem se šla projít po zahradě.
Na zemi opět spousta padaného ovoce. Nechcete někdo švestky?
Žádné komentáře:
Okomentovat