Jak jsme nešli na procházku

Chtěla jsem jít s Fredíkem na procházku. Teplota navečer poněkud klesla, dokonce se zatáhlo, oproti včerejšímu suchému horku ještě v osm večer to dnes vypadlo příjemně už v šest. Takže jsem zahájila přípravu.

Kde máme obojek? Fredy přišel na první zavolání, snažila jsem se mu upevnit obojek a říkám si, že mu ten krk zase zhrubnul, škrtilo ho to i na poslední dírce. Pak jsem si všimla, že to je ten starý, menší. Musím ho už dát pryč, málem jsem si oběsila pejska. Tak šup pro druhý, ten už byl v pořádku.

Pamlsková taštička. Tedy říkám pamlsková, ale v podstatě kromě dýchacího přístroje a stroje na zmrzlinu tam mám vše, co by člověk mohl potřebovat na procházce s pejskem. Jmenovitě pytlíky na hovínka, pomádu na rty, mobil, drobné, kdybych se třeba chtěla stavit na pivo, kapesníčky, umývací ubrousky, balónek, rukavici, abych nešahala na oslizlý míček holou rukou, klíče. Jo, a taky nějaké pamlsky tam jsou.

Takže pejsek má obojek, taštička nachystaná, můžeme vyrazit. Kouknu ven, tam je nejen zataženo, tam je přímo černo. Nárazy větru, blesky a posléze i hřmění varují před přicházející bouřkou. Fredík čeká s nadějí, že půjdeme spolu ven, ale už spadlo pár kapek a vypadá to na slejvák. Tedy samozřejmě kéž by, zahrada je pořád suchá jak Kalahari křížená s Gobi.

Abych nezklamala pejska, zůstaneme sice na zahradě, ale hrajeme na honěnou, taháme se o balónek, cvičíme povely, až je z toho pěkně utahaný. A přiznávám, že i já. Kolem se honí mraky, blesk stíhá blesk, ale kapky už toho nechaly, dokonce na obzoru to začalo prosvítat. Ach jo.

Tak jsem si otevřela láhev výborného vína, které zbylo z dceřiny svatby, sedla si na terasu, oddychující Fredík šel zkontrolovat sousedy, kteří něco kutili za plotem, a já pozorovala dramatické barvy oblohy nad sebou a snažila se vyfotit blesk. Marnost. To už budu raději fotit své snídaně.