Každý pes jiná ves.
Tohle jsem slýchávala od babičky,
když jsme narazily na věci, které se k sobě vůbec nehodily. A já
dnes budu psát o třech věcech, které také v podstatě nemají nic
společného.
Před časem mi jedna studentka
doporučila nopálový chléb. Vídala jsem ten název v prodejnách
se zdravým pečivem, ale nopál mi připomínal nosála, a tahle
asociace opravdu nebyla moc přitažlivá. Ale tahle studentka,
ačkoli teprve dokončila devítiletku, ví o zdravém jídle ledasco
a zná i takové tajuplnosti, jako je nopálový chléb, z vlastní
zkušenosti, tak jsem to zkusila. Musím jí dát za pravdu. Krajíc
čerstvého nopálového chleba s máslem, to je lahoda vhodná na
tabuli králů. A i když je možné, že mé nadšení pramenilo z
velikého hladu, nopálový chléb už zůstane v mém jídelníčku.
Je léto, mnohá města pořádají svá
kulturní léta, pravděpodobně aby odlišili tuto roční dobu od
zcela nekulturní zimy. I naše město pořádá spoustu akcí, a tak
jsme se s dcerou na jednu vydaly. Divadelní představení jednoho
herce Caveman. Téměř hodinu a půl jsme se smály jak blázni. A
rozhodně jsme nebyly samy. O rozdílech mezi muži a ženami v
pohledu na svět už bylo napsáno a řečeno mnoho, ale tohle bylo
nejen výborně napsáno, ale i výborně zahráno a ačkoli mě
bolel zub, alespoň na chvíli jsem na něj zapomněla a řezala se
smíchy. Po představení mě pak bolel nejen zub, ale i břicho.
Vedra odešla do propadliště dějin,
pravděpodobně si na další tropické teploty budeme muset počkat
na příští léto. Napršelo, takže se dá očekávat, že budu
muset zanedlouho zase vyjet se sekačkou, nicméně venku je příjemně
a já se konečně vypravila na dlouhou procházku do lesa. Mám ráda
les v jeho proměnách v různých ročních dobách, jen při těch
čtyřicítkových teplotách mě to nelákalo. Ale teď byl les
prostě parádní oáza. Pod nohama už praskalo suché listí, kolem
spousta zeleného, sem tam i ostružina, a žádní lidé.
Tihle tři „psi“ mají společnou
jednu věc. Přivodili mi nechutně dobrou náladu. Doufám, že je
to chronické a nakažlivé.
Žádné komentáře:
Okomentovat