Fotím své snídaně

Snažím se zhubnout od svých 14 let. Vzpomínám si, že jsem každé ráno cvičila, snídala jsem knekebrot s hořcicí a vařeným vejcem, počítala kalorie, a za čas jsem po příchodu ze školy snědla vše, na co jsem přišla. Takhle jsem to s přestávkami praktikovala celou střední školu a výsledek se samozřejmě dostavil. Na mé fotce v indexu na vysoké škole vypadám jako roztomilé prasátko. Tedy doufám, že roztomilé, ale asi ano, protože jsem se v prvním ročníku seznámila se svým budoucím manželem.

Dnes mívám obdobné záchvaty, kdy si pečlivě hlídám, co jím, abych to pak záhy vystřídala bujarým obžerstvím. Vím, že je to všechno špatně, že bych měla jíst rozumně pořád, ale prostě někdy se to nedaří. Předloni jsem se dostala k dietě paní Mačingové, která se prezentovala jako měsíční detox, tak jsem to zkusila. Jestli jsem se detoxikovala, to nevím, ale zhubla jsem tři kila a adoptovala pár receptů, které si dělám dodnes. (Kila mám samozřejmě zpátky i s nějakým bonusem navíc.)

Nejoblíbenějším receptem z tohoto období je snídaňová kaše z pohanky nebo jáhel, s banánem či sušenými švestkami. A protože to fakt miluju, chtěla jsem se o to podělit i s laskavými čtenáři tohoto blogu. Jenže bez fotky by to nebylo ono. Začala jsem tedy své snídaně fotit. Drsným kritikem mých pokusů byla moje dcera, která si opravdu nebrala servítky.

První pokus – proč ty kytky a nefoť to na talíři, vypadá to divně. Nefoť to shora a přidej barvy, vypadá to jako už jednou použité.

Další den a nová fotka. Beru si připomínky k srdci a snažím se to

vylepšit. Fotím to brzy ráno, můj kritik ještě spí. Po jedné hodině angličtiny jdu nadšeně nahoru a ani nemusím nic říkat. „Viděla jsem to, pořád ne.“ „Ani jedna?“ „Ne.“ Suché a jasné. Dobře tedy, zkusím to ještě jednou.

Tentokrát to už dceři neukazuju. Lépe to asi neumím a romantická snídaně v trávě je prostě klasika, no ne?

Tady je recept: Jáhly nebo pohanku (asi 40 g) spařím, propláchnu studenou vodou a vařím 15 minut ve vodě. Zcedím to a posypu sušeným sojovým mlékem, přidám lžičku medu, nakrájený banán nebo sušené švestky.

Jednoduché, rychlé a když se to vaří, stihnu se i osprchovat, protože se to nemusí míchat. Mně to chutná, ale nemusí každému. Moje maminka to ohodnotila komentářem: „Je to velmi … zdravé“.