Podivné rostliny v mém domově

Mám doma něco, co roste rychleji než plevel na zahrádce. Zaroste jakýkoli volný prostor, prázdnou poličku, plochu stolu, vrch skříně. Nejvíc se tomu daří v komoře a ve sklepě. Je to rostlina z čeledě „Ještě se to může hodit“. Má spoustu rodů a druhů. U mě se nejvíc vyskytují rody „Krabičky na něco“, „Tašky na něco“, dále „Do toho zhubnu“, „Spravím zip“, „Trochu přešiju“, „Nevhodný dárek“ a pak velmi rozsáhlý rod „Je to škoda vyhodit“. V botanice jsou to rostliny dost opomíjené, ale jsou běžné a myslím, že by si zasloužily podrobnější výzkum.

Tašky velké, tašky malé, taštičky dárkové...

Rod „Krabičky na něco“ má mnoho druhů. Jsou to krabičky od zmrzliny, krabičky od rostlinných tuků a mnoho dalších. Vždycky když stojím s takovou krabičkou v ruce, říkám si, že přijde vhod, až budu potřebovat namrazit ovoce nebo schovat do mrazáku zbytek od oběda, a umístím ji do skříňky. Jenže upřímně, zas tak často to není a krabičky se hromadí a hromadí a skříňka praská ve švech.

„Tašky na něco“ mají své zástupce v podobě spousty igelitových tašek z obchoďáků, ať už těch tenkých, které jsem musela koupit, když jsem šla do obchodu jen pro pár maličkostí a nějak se to vymklo, a nebo ty lepší, do kterých dávají oblečení a boty. Balím do nich separovaný odpad, ale i tak se množí snad dělením, možná i pučením a dost pravděpodobně nějakým kouzlem.

Kolik z toho jsem měla naposledy před dvěma lety?

Můj šatník je tou zvláštní rostlinou doslova prorostlý. Je to trochu melancholická zahrada připomínající smuteční vrby. Pomněnky marných nadějí a nesplněných přání. Z rodu „Do toho zhubnu“ sukně, rifle a trička, mnohé už opravdu letité, které tam leží a čekají na zázrak, který nepřichází. Kdysi se mi to podařilo a vytáhla jsem kousky léta nenošené, protože jsem dokázala zmenšit svou konfekční velikost o dvě čísla, a ta vzpomínka teď způsobuje, že mi skříň nestačí.

Zlá rostlina občas vyraší v místech nečekaných, a tak málo používaný hrneček je plný šroubků bůhví od čeho, sponek, podložek a háčků, které se nasbíraly a nepoužily z různých výrobků. Nevyhodím je, protože co když by mohly někde chybět nebo se hodit. Nechybí a nehodí se už roky, ale co kdyby...

Ve sklepě se mi rozmnožil rod „Přepravní květináče“ od různých rostlin, koupených na trzích či v supermarketu. Ty neupotřebím téměř určitě, ale zase do sklepa se toho vejde hodně, tak proč to řešit.

Tajuplná zákoutí aneb kdy tohle přijde vhod?

A tak postupně můj dům zarůstá tou rostlinou jako hrad Šípkové Růženky. Jen občas se pokusím zabojovat jako princ a ostrým mečem odsekat výhonky tam, kde už přerůstají přes příliš. Ale tohle léto bude jiné. Stejně jako raší tyto podivuhodné rostliny, tak ve mně vyrašilo rozhodnutí. Tohle léto si dům vydechne, protože ho odplevelím od základů až po půdu. Úplně to vidím, jak si vydechne a mírně se zvedne ze země. Cítím, jak se ve mně sbírá odhodlání a odvaha zabojovat s tou hydrou a hodlám toho využít, protože se to nestává často.

Tento text si nekladl za cíl popsat celou čeleď „Ještě se to může hodit“, ale jen regionální výskyt některých zástupců v mém bezprostředním okolí. Nechávám na čtenářích, aby si případné další rody doplnili podle výskytu v jejich vlastních domovech.

Pokud tedy máte zkušenosti s některým druhem z těchto roztomilých trvalek, budu vděčná za radu, jak je likvidovat snadno a pokud možno průběžně a napořád. Nefunguje na to nějaký herbicid?