Nákupy, nákupy, nákupy

Stalo se mi to už několikrát. Jdu koupit půlku chleba a přinesu domů půlku vagónu zboží. Při procházce mezi regály si uvědomím, že nám chybí ještě mouka, olej, oříšky, už jsme dlouho neměli tyhle tyčinky, taky zelenina a ovoce je potřeba, a takto lze pokračovat ad libitum.

Jdu si koupit jeden malý svetřík a stojí mě týdenní mzdu. Chtěla jsem letní svetřík, nejlépe smetanový a nebo nějakou veselou barvu, protože velká část mého šatníku je šedá nebo černá. Domů přinesu šedý slamák, černý pásek, letní svetřík smetanové barvy a jeden šedý. Už mám jeden ve skříni, ale ten je dlouhý, tak tenhle je prostě jiný. Alespoň takto se snažím argumentovat dceři, když se jí pochlubím svými úlovky a ona si neodpustí komentář ohledně barevné jednotvárnosti mého výběru.

Naštěstí nechodím do obchodů tak často, aby mě to zruinovalo, ale občas se to prostě přihodí. Na druhou stranu jsou věci, které koupit soustavně zapomínám. Jednou jsem chtěla kostku pracího mýdla, která se mi osvědčila na skvrny. Kupovala jsem ji snad půl roku. Vzpomněla jsem si na to vždy, když jsem přišla s nákupními taškami domů. Ale jednou jsem ji v obchodě uviděla, přinesla ji domů a měla jsem velmi příjemný pocit splněné položky seznamu „Potřebuji zařídit“. Je to nekonečný seznam, z jedné strany odškrtávám, ale z druhé stále něco přibývá. Je fajn, když odškrtnu položku, která na seznamu figurovala už hodně dlouho.

Velkým pokušením jsou pro mě tzv. Venkovské trhy, které se jednou za měsíc konají na náměstí. Je tam tolik dobrých věcí. Čerstvá zelenina, jahody nebo jiné sezónní ovoce, sýry na spoustu způsobů, med a dobroty z něj, koláčky, koření, květiny, mošty, uzeniny, někdy ryby, různé drobné ručně dělané výrobky. Už mám svoje oblíbené prodejce a jejich produkty. Chodím tam ráda nejen kvůli zboží, ale i pro tu atmosféru potkávání se. Sejde se tam spousta lidí z našeho města, pozdravíme se, prohodíme pár slov, usmějeme se na sebe. A prý jsme velmi zodpovědné město, na trzích je plno, i když prší. Stánkaři stojí v pláštěnkách, lidé chodí s deštníky nebo v kapucích, ale přijdou.

Minulou sobotu jsem měla na trzích sraz s kamarádkami. Nechtěla jsem nic kupovat, šla jsem jen na společenskou událost, a tak jsem vzala štěně Fredyho s sebou. Chci, aby si zvykal na můj způsob života a provázel mě všude, kam to půjde. A taky se hodil jako pojistka proti nakupování, protože s pejskem v náručí nemůžu dost dobře utrácet u každého stánku. Splnilo se mi vše, co jsem očekávala. Potkala jsem spoustu známých, s kamarádkami jsme ochutnaly velmi zdravé nefiltrované pivo, ve kterém vitamíny a minerální látky doslova kraulujou ve sklenici, pochlubila se štěňátkem, prostě krásný den. Jen bylo strašlivě horko, takže dcera vzala Fredyho domů a já zůstala. Což byla drobná chybka. Domů jsem donesla dvě láhve moštu, pecen chleba, tašku špekáčků, tvarohové koláčky, kytičku drobných karafiátů, zeleninovou omáčku k masu a sadu ovocných šťáv jako dárek pro švagra k narozeninám. Tašku mi půjčila kamarádka. Díky za to. Tedy za tašku i kamarádky.