Nový člen rodiny

Dnes je ten dlouho očekávaný den, kdy si přivezu domů pejska. Mám trému jako před zkouškou. Obstojím coby chovatel? Dokážu vychovat ze štěněte dobrého psa, společenského, pohodového, chránícího mě i můj dům? A nechci toho trošku moc? Uvidíme.

Fredík na zahradě ještě ve svém původním "doma"

Ráno pracuji do devíti a pak jedeme s dcerou pro pejska. Je horko, tak jsem ráda, že máme v autě klimu a Fredyho neuvaříme už během dvacetiminutové cesty k nám.

Fredy sedí dceři na klíně, kšírky na bezpečné cestování zůstaly doma, celou cestu povídá a pozoruje okolí. Kromě návštěvy veterináře je to jeho první cesta z domu. Kruhové objezdy se mu nelíbí, někdo s ním háže a on neví, kdo.

A pak jsme konečně doma. Necháme ho očichat si zahradu. Moc jsem chtěla ještě před jeho příjezdem posekat trávu, nepodařilo se. Tak mu prošlapáváme cestičky a on skáče za námi.Nakonec jdeme dovnitř. Pelíšek má z Igorovy deky, ale na to, aby byl na "místě", je ještě brzy. Na jednu stranu je tu spousta nových věcí, na druhou ale je to miminko a brzy přijde únava a místo na pelíšek zalehne k našim nohám. A já využívám chvilku, abych zašla do Zverimexu a koupila obojek.

Samozřejmě nezůstalo jen u obojku. Ale když tam je tolik krásných blbostí. Nejvíc mě dostala kousací housenka, ale zkusila jsem i pár dalších věcí. Prostě nesmím chodit do takových obchodů! Je to jako když někdo ze známých má miminko. Člověk nakupuje hlouposti s nadšením hráče na automatech. Těch věciček je tolik a jsou tak úžasné!

Doma dostal Fredík obojek a housenka se opravdu ukázala jako dobrá volba. Kousal do ní a zjevně si to užíval. A pak unaven všemi novými dojmy opět usnul.

Máme tedy doma nového člena rodiny. Ještě spolu neumíme moc komunikovat, ale to se naučíme. On ještě neumí chodit dělat bobky a loužičky ven, to se doufám taky naučí. Ale zatím jsem pro jistotu koupila velikánskou roli papírových utěrek, protože kdo ví, jak dlouho to bude trvat. Koneckonců papírové utěrky se doma vždycky hodí, ne?