Mám za sebou krásný
společensko-kulturně-sportovní víkend. V sobotu venkovské trhy,
odpoledne vycházka se psem, večer koncert populárních No name, v
neděli procházka s kamarádkami a se psem v lese a večer kino.
Mohla bych být naprosto spokojená. Ale nejsem.
Proč? Protože bych chtěla být
celebritou. O slávu jako takovou moc nestojím, už teď jsem po
našem městě známá a musím si dávat pozor, abych se na
veřejnosti slušně chovala, nepila přes míru a nedělala nějaké
nepřístojnosti. Prostě ostudu si musím schovat na nějaké
výjezdní zasedání do jiného města, nejlépe i v jiném kraji.
Sláva prostě přináší své problémy a být tady slavná
učitelka angličtiny je zavazující. Ale to nějak zkousnu.
Další atribut celebrit jsou peníze.
Tady nepopírám určitou náklonnost, představa, že si nemusím
dělat starosti, jestli si koupím jeden diamantový náhrdelník
nebo dva, to musí být paráda. Nicméně se odbudu nějakou bižu,
co se dá dělat, to pořád není ten základní kámen mé závisti.
To, co závidím, je možnost zúčastnit
se Star Dance. Včera jsem se dívala na první díl nové řady a
prostě jsem byla fialová závistí. Vznášet se v náručí
profesionálního tanečníka, šaty jako z Popelčina oříšku,
botičky pocházející z konce kouzelnické hůlky. Závidím,
závidím, závidím. Vím, že říkají, že je za tím spousta
potu, snažení, úsilí, fyzických sil. Ale prostě je to krááása
a já chci být celebritou, abych aspoň měla tu možnost.