Kolikrát v životě si člověk řekne
– tam se jednou podívám, tohle místo někdy navštívím, tam
zajedeme, až bude čas. Asi mnohokrát. A stejně často k tomu pak
nedojde, není čas se podívat, zajet, navštívit. Prostě někdy = nikdy.
Celá léta jezdíme kolem zřícenin
Starojického hradu. Roky potkávám na svých cestách odbočku
Slezská Harta. Desetiletí se lidé kolem mě zmiňují o výletě
na Bradlo, Rabštejn, Helfštýn. Dlouho už jezdím ke kámošce do
Staré Vsi, ale existuje i Nová Ves. Letos jsem se rozhodla, že
nebudou žádné další odklady. Toto léto navšítívím všechna
místa, o kterých jsem si stokrát řekla, že tam „jednou“...
Takže jsem začala plánovat. Mám
několik podmínek:
- neoplývám zrovna zbytnými penězi, takže dlouho opomíjená místa musí být do hodiny jízdy autem
- ráda trávím čas se svým psem, takže výlet musí být vhodný pro chlupatý doprovod
- trasa pěší části výletu musí být mezi 10 a 20 km (raději tedy trošku pod těch 20, přeci jenom, roky jsou tu)
- čím méně frekventovaná trasa, tím lépe, nemám ráda davy
- trasa musí být okruh, protože se potřebuji vrátit k autu
Není toho málo, ale je to snad
splnitelné.
Impulsem pro první výlet byl
telefonát kamarádky – Mám štrůdl, přijeď.
Protože jsem na ten víkend plánovala
výlet tak jako tak, nechala jsem si poradit a s dalšími kámoškami,
tři ženy v autě, o psu nemluvě, jsme vyrazily směr Rýmařov.
Trasa Stará Ves u Rýmařova - Nová Ves, vyhlídková věž po
žluté, po polních cestách pak zpět. Oběd ve Staré Vsi, štrůdl
u kamarádky.
Vyšlo to nádherně. Cestou tam jsme se potily kvůli chůzi do kopce, cestou zpět kvůli slunnému
počasí, ale stálo to za každou kapku. Krajina půvabná, věž
majestátní a pivo u vyhlídky studené. Celý výlet pak završila
senzační svíčková. S kolika si už nepamatuji, ale jeden každý
knedlík byl naprosto zasloužený.
Štrůdl jsem nakonec dostala zabalený
na doma a druhý den ráno jsem vděčně vzpomínala na dobrou
kamarádku, která mi nejen zajistila skvělou snídani, ale i bezva
turistický zážitek.
První bod seznamu Nenavštívená místa splněn.
