Jak se Fredík zamiloval

Fredíček se zamiloval.

Na tom by nebylo nic zvláštního, dělá to, kdykoli vidí nějakou fenku, dokonce se na ulici otáčí i po fenkách lidského rodu, prostě ženský princip ho velice zajímá a na cvičáku zcela zbavuje koncentrace. Ne že by se jinak nějak obzvlášť koncentroval, ale když je na blízku fenka, je to prostě horší.

I byli jsme na návštěvě u kamarádky se spoustou psů ženského pohlaví, a co čert nechtěl, jedna zrovna hárala. Fredíkovi velmi voněla, naneštěstí on byl ve výběhu a ona mimo něj, takže se jen toužebně očichávali a nic z toho nebylo. Jsme my dvě s kamarádkou bestie nepřející a této mladé lásce jsme skutečně nepřály. Konečně, fenečka byla ještě pod zákonem, nebyl jí ani rok, pedofil jeden fredíkovitý.

Jenže zákon nezákon, byla to láska na první pohled a Fredy to prožíval velmi těžce. Nejprve doma naznačoval, že chce do garáže, protože tam je auto a tím se jede za jeho vyvolenou. Pak nechtěl večeřet. Potom vyl za brankou. Zavolala jsem ho domů, tak brečel v kuchyni. Zhasla jsem a zavelela "Spinkat", náš každovečerní povel. Možná víc pro mě než pro něj. Po nějaké době toho kníkání a poštěkávání nechal a já slastně usnula. O půlnoci si zřejmě znovu vzpomněl na svou křivdu a začal vyštěkávat a pískat. Zařvala jsem "Spinkat", tak toho po chvíli nechal. Usnula jsem. Ve tři začal znovu. Říkala jsem si, že třeba pro samou lásku zapomněl na jiné základní potřeby a nechala ho vyvenčit. Po návratu domů opět brečel. Hodinu a půl!!! O půl páté i mé životem okoralé srdce změklo a dovolila jsem mu přemístit se vedle mé postele, aby se mohl podělit o své hoře a zmařenou lásku. Pak už spal až do rána.

Já takové štěstí neměla a usnula až po nějaké době. Ovšem na rozdíl od svého pejska jsem nemohla ráno vylehávat a v sedm jsem už byla pěkně nastoupená v učebně za stolem a vydělávala tvrdou českou korunu. Miláček se může zamilovávat, ale na granule a maso mu musím vydělat já.

O psech, lidech a módě

Kdysi dávno, kdy v naší domácnosti žily jenom kočky, nosila jsem oblečení, jaké jsem chtěla, podle nálady, roční doby, příležitosti nebo momentálních hodnot váhy a míry v pase. Od té doby se mnohé změnilo.

Šťastné štěně

Když jsem vpadla do společenství lidí a psů, pochopila jsem rychle, že některé druhy oblečení jsou prostě v blízkosti psa totálně nevhodné. Například silonky za 50,-Kč na mně jednou vydržely přesně tři minuty, než se můj pejsek přišel přivítat, neb mě ty tři minuty neviděl. Jeden radostný skok, tlapky dopadly na stehno pokryté pavučinkovou látkou a bylo vymalováno. Když jsem se převlékla, už jsem si dávala dobrý pozor, aby můj drahoušek nebyl v dosahu.

Netopýr křížený s králíkem

V určitém období jsem jezdila ke kamarádce za štěňátky. Machlat se s těmi roztomilými klubíčky má úžasný terapeutický efekt, ale má to i vedlejší účinky. Dokud jsou maličcí a sotva vidí, nejhorší, co by člověka mohlo potkat, je nějaká ta počůraná nohavice, ale to je dost vzácné, psí maminka se pravidelně stará o hygienu svých drobečků a člověk může být celkem v pohodě. Ale pak nastane období přikrmování, a tvorečkové ještě neví, že ta hmota se musí polknout, i když neteče tak lehce jako mámino mlíko. Takže se ze začátku krmí z ruky, a protože jsou to neposedové, záhy je kaše nejen na rukou hodného člověka a na tlamičce těch miláčků, ale i na jejich kožíšku, tlapkách a na našich kalhotách, botách či ponožkách, prostě na všem, k čemu se ta roztomilá zvířátka dostanou. Nu, a pejskové rostou, objeví nádheru skákání, příjemnou konzistenci bláta a hrací možnosti hlíny, a je to jasné. Jakýkoli kontakt s nimi vede k tomu, že ve výsledku vypadáte jako někdo, kdo usilovně pracoval na zahradě, ale není zrovna šikovný a blátem se obhodil i na zádech. Podobně pak člověk vyhlíží i po cvičení a následné procházce po cvičáku, protože je-li v oblasti jednoho kilometru čtverečného jedna jediná kaluž, pejsáci se v ní vymáchají a pak jdou o tomto fantastickém přírodním úkazu referovat svým páníčkům, pokud možno co nejvíc kontaktně, aby nám nebylo líto, že jsme si taky nelehli břichem do bláta.

Bohužel po cvičáku mnozí musíme ještě honem něco nakoupit a nemáme kde se před tím uvést do civilizovaného stavu. Takže všichni už máme zkušenost s nákupem provázeným znechucenými pohledy jiných, značně čistších zákazníků, případně už od vchodu se za námi "nenápadně" plíží člen ochranky, protože vypadáme jako někdo, kdo jde nakoupit za pět prstů krabičáky.

Fredík a Elinka chtějí dovnitř

Moje gardéroba se tedy v poslední době smrskla na tepláky, tričko a mikinu, a pokorně přiznávám, že někdy v těch špiňácích musím i do hodiny, protože se prostě nestihnu převléct. Ale můj pejsek to považuje za naprosto nejvíc sexy oblečení a jakmile vidí, že se soukám do zablácených tepláků, jeho nadšení nezná mezí. Jdeme přece ven.

P.S.I Kamarádka kdysi nazvala svůj nejoblíbenější oděv "elegantně oslintnuté rifle". Dnes již chápu a nosím totéž. Je to naprosto nadčasová klasika.

P.S.II I když se můj Fredík velmi snaží obstarat mi neustále nové modní fleky, pro jistotu jsem si pořídila i pejsáčka menší velikosti, aby obhospodařoval místa, která jsou pro Fredíka přeci jen moc nízko. I uvítali jsme do rodiny Elinku. (pro neznalé používám jméno Eleanor from Crescent Road, rasa crossbreed teriér – zní to úžasně, ale je to prostě štěně nalezenec na Obloukové ulici, jehož jeden z mnoha předků byl nějaký teriér. Asi.)