- vzbudím se někdy mezi čtvrtou a pátou hodinou. Okamžitě po probuzení jsem naštvaná, protože nemusím vstávat a souhlasím s pohádkou, která tvrdí, že spánek je to nejsladší. Pohádka tvrdí, že nejsladší je spravedlivý spánek,ale nevím, co to je, leda by tím mysleli protiklad nespravedlivého probuzení ve čtyři.
- převaluji se na posteli a přemýšlím, jestli vstát a jít něco dělat (fuj představa) nebo se dál válet a myslet na tu spoustu věcí, která by se dala v tomto čase udělat - vysát podlahy, umýt koupelnu, dát prát prádlo, natřít rám dveří, konečně ušít záclonu...nedávno jsem si nechala zrekonstuovat chodbu a zbyla spousta drobných věcí, které je třeba dodělat, které vesele odkládám den po dni.
- přečtu si na mobilu zprávy na internetu a kouknu na několik více či méně zábavných videí tamtéž. Po chvíli zjistím, že procházím pořád tytéž zprávy, že všechny servery uveřejňují totéž nebo skoro totéž, takže se začtu do nějakého článku na Osel.cz (Objective Source E-Learning), kde se něco dozvím o dinosaurech, astronomických objevech a jiných záležitostech a trošku se po ránu vzdělám.
- Fredy z chodby poštěkává, protože má jakýsi radar na to, jestli spím nebo jsem vzhůru
- Čičin mi neustále šťouchá do ruky, abych ho hladila, čímž mi znemožňuje pohodlně ovládat mobil
- mezi půl šestou a šestou to vzdám a jdeme venčit před dům a já jen doufám, že na svahu naproti nebudou - kočky a jiná atraktivní zvířata, lidé, startující auta a podobně. Nebo nejhorší varianta - člověk plus venčený pes. Moji miláčkové považují za svou povinnost okomentovat výše zmíněné velmi hlasitým štěkotem, Fredyho baryton se mísí s Elinčiným uširvoucím sopránem doplněným u zvlášť vzrušujících objektů i něčím jako vytím fistulí. Vše je jistě s nadšením přijímáno sladce spícími spoluobčany (proto se snažím venčit až po šesté, aby mě někdo nepřišel uzavraždit ještě v pyžamu). Pokud pejsánkové nic zajímavého nevidí a neslyší, v klidu se odeberou domů trošku se ještě donynat.
- udělám si snídani a jdu se pro změnu válet do obyváku
- psi se uvelebí dle své chuti a konzumují pohodu nedělního rána
- čtu noviny a usnu
- koukám na nějaký film a usnu
- je čas oběda
Nepodaří se mi to často, ale pokud ano, ukončí ospalé nedělní ráno (někdy i sobotní, je to jedno, vypadá to podobně) Fredy, protože kolem jedné odpoledne je toho válení akorát tak dost a je třeba poznávat svět, zkontrolovat nové pachy a ujít nějaké kilometry. Takže začne poštěkávat nepříjemným vysokým hláskem (na skoro padesátikilového psa neuvěřitelně vysokým) a jasně naznačovat, že se jde ven. A tak se jde ven.
