Takže chodíme na procházky. Máme své oblíbené trasy, v závislosti na tom, kolik volného času mám. V poslední době, i kvůli velkým vedrům, dáváme přednost blízkosti vody. Není jednoduché najít místo, kde by se psi mohli smočit, tak chodíme kolem potoka, kde nějaké dobré duše postavily přehrady, držící slušnou hladinu vody i v této vyschlé době. A u jedné takové přehrady jsme to viděli.
Krásné místo, přiměřeně daleko od nejbližšího trvalého osídlení, tekoucí voda, romantické zákoutí. Jako stvořené pro veselé večírky u ohýnku. A když už se vypije víc, než je zdrávo, je zde příhodné křoví nebo voda, která všechno bere. Chodíme kolem dost často, abychom mohli pozorovat, že je to místo oblíbené a navštěvované. Až jednou jsme přišli a zjistili, že někdo svou party trošku nezvládl. Respektive úklid po ní. Musela to být dosti epická party, soudě podle kupy vypitých plastových lahví od piva a skleněných od něčeho tvrdšího. Jako, nic proti. Jak jsem zmínila výše, je to místo jako stvořené pro tento typ zábavy.
Když to tam bylo již třetí den, na další procházku jsem se vybavila velkým pytlem a gumovou rukavicí a plastový odpad naházela do pytle s úmyslem donést to do civilizace a hodit do separovaného odpadu. Jenže jsem podcenila svůj psí doprovod. Právě když jsem skončila a chtěla si srovnat psy do naší pochodové formace - Elinka na pružném vodítku u mého pasu, Fredyho vodítko kolem krku, batoh na záda, přišla skupinka lidí a psů, evidentně také toužících dopřát pejskům osvěžení vodou z potoka. Fredy není zrovna přátelsky naložen vůči neznámým psům a Elina štěká jak šílená jen z toho důvodu, že si nesmí očuchat každého, kdo se kolem mihne. Držela jsem je oba nakrátko, než přešli kolem nás, ale pot kapající mi z čela do očí mi jasně ukázal, že si nemůžu dovolit jít domů s pytlem v ruce a dvěma psy s sebou. Nechala jsem tedy pytel na místě a slíbila si, že se pro něj vrátím, až půjdu jen s jedním z mých nezvedenců. Pro různé důvody uběhly další tři dny, než jsem to uskutečnila.
Přišli jsme na místo a ejhle - pytel nikde, lahve nikde, u lavičky úhledně složené větve na oheň, idylka.
Hrůza, lidi, co se to stalo? Někdo mě připravil o spáchání dobrého skutku!!! Zklamání bylo veliké. Žádná morální nadřazenost, žádný pocit zadostiučinění. Ach jo. Zase den na draka.
