Toto je sled událostí ze dne, ve kterém jsem se rozhodla ujít 12km trasu v rámci charitativní akce na podporu medvědů ze Zoo Hluboká nad Vltavou:
3:38 vzbudila jsem se, bůhví proč tak brzy
3:45 nechce se mi spát, projíždím internet a čtu blbosti
5:00 dělám si hummus a topinky, neb mám hlad a skoro nic doma
5:15 pouštím Fredyho a Elinku na zahradu a sleduju film s Hercule Poirotem
6:45 film skončil a já se na Mapách.cz bavím hledáním příjemné trasy, kterou bych něěěkdyyyy mohla projít. Tedy někdy do 5.dubna, do kterého musí všichni zaregistrovaní odeslat fotku ze splněného úkolu, v mém případě turistický výšlap.
7:15 trasa nalezena. Za okny slunce, i když mělo pršet. Že bych vyrazila dnes?
7:30 chystám se na výlet. Normálně popadnu klíče a mobil, ale dnes je to TÚRA. Takže beru malý batoh, do něj musli tyčinku, láhev s vodou, náplasti, pružné obinadlo a kapesní nožík. Nevím, co bych s ním chtěla řezat, ale jistota je jistota. Vysvětluji Elině, že půjde na procházku až odpoledne. Je nervózní a kouše Fredyho do ocasu.
7:45 začínám být nervozní i já, bolí mě koleno, mírně se mi motá hlava - úzkostné projevy. Na koleno beru Ibalgin, Elinu uplácím pamlskem, aby zůstala na pelíšku, a jdeme do auta. Fredy nadšen.
8:00 vyjíždíme
8:11 jsme na našem startu. Je to start našich každodenních procházek, ze kterého šlapeme někdy šest, někdy osm, někdy deset kilometrů. V pohodě a bez nervů. Dnes je to jiné, dnes je to TÚRA, musíme ujít 12 km a samozřejmě bych si přála i dobrý čas v cíli. Je mi nevolno, bolí mě koleno, možná na mě leze migréna. Místo Ibalginu jsem si měla vzít Oxazepam. Jsem magor. Fredy očurává keř a nejeví známky nervozity.
8:45 3 kilometry za námi. Chce se mi na záchod. Koleno bolí. Hnala jsem to do kopce jak o závod. Tedy on to je závod. Dívám se z vyhlídky dolů na most přes říčku, tam bychom měli být tak za dvě hodinky. Fredy je nervózní, jestli to tady neotočíme zpět, jak to často děláme. Když zjistí, že jdeme dál, je nadšen a vykoná potřebu.
9:00 ale já ne. Les je ale velmi světlý a průhledný, vyhlížím mlází, musím vydržet.
9:15 mlází nalezeno. Koleno už tolik nebolí, i se mi líp dýchá. Blížíme se k bodu rozhodnutí - dalších 6 km doleva nebo asi dva kilometry doprava zpět k autu. Napadá mě hláška z řídícího střediska při letu na Měsíc - Go versus No go. Rozhlížím se po louce - GO! Fredy honí myš, závažnost chvíle ho nezajímá.
9:22 6 kilometrů. Kolem nepěkná krajina po lesní těžbě a pěkný potůček. Psychosomatické potíže mizí. Vzápětí narážíme na dlouhé úseky zledovatělé cesty v hlubokém údolí. Fredíkovi podjíždí tlapky, a to má čtyři. Volím raději sníh při okraji, i když mám jen tenisky. Nikde nikdo, nestojím o zlomenou nohu. Rychlost chůze znatelně klesá. Sníh v botách mírně chladí.
9:57 9 kilometrů. Vybaluju tyčinku, a posléze vodu na rozlepení pusy. Nálada jásavá, počasí příjemné, lidské potřeby se nehlásí a koleno jakž takž. Lepší už to nebude. Potkáváme skupinu mladých turistů s fenkou, Fredy má vlažný zájem, fenka se bojí, raději beru pesana pryč a ten se s nadšením vrhá na stopu. Dává přednost stopě před fenou, je nějakej divnej....
10:15 stojíme na mostku, který jsme před dvěma hodinami viděli shora. Do započítávaného cíle zbýva asi kilometr a půl, k autu něco přes dva. Začíná být teplo. Zvažuji plavání v oblíbeném rybníku v rámci regenerace svalů po výkonu. Fredy zvažuje únik do lesa po nějaké stopě, ale je mu to zaraženo v zárodku.
10:27 12 kilometrů. Dali jsme to za 2:15 podle Stopaře. Jsme prostě hvězdy! Fredyho moje uspokojení nezajímá a očůrává drn suché trávy.
10:39 auto a cíl dnešního putování. Chci cílové selfie s Fredíkem, jindy naprosto ochotný model odmítá pózovat se mnou, musím použít mírné násilí doprovázené piškotem. Odjíždíme k rybníku a já si dopřávám pět minut nirvány ve vodě, která má asi pět stupňů Celsia. Přímo cítím, jak se unavené svaly regenerují, klouby pookřívají a celkově je to prostě paráda!!! Fredy dříme v autě.
11:16 příjezd domů. Jsem hladová a musím ještě vařit. Vítá nás Elina s jasným výrazem - "Kde jste tak dlouho?" a "Vyrážíme na procházku, ne"?
Miluju své psy!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat